Zápisník Euro 2012
Den první
V Pondělí 14. května se tým sešel v 11:00 v restauraci Kotelna v Hranicích, poté se přesunul do Ústí, kde proběhl poslední trénink a nácvik standartních situací. Před odjezdem poskytl trenér týmu Josef Zoser rozhovor Hranickému deníku a následně se tým společně vyfotil v reprezentačních úborech. Článek o odjezdu týmu a společné foto si můžete prohlédnout na: https://hranicky.denik.cz/zpravy_region/reprezentace-starostu-odjela-z-usti-na-euro-do-polska-20120514.html.
Poté už tým vyrazil modrým busem TJ Sokol Ústí a s řidičem a starostou v jedné osobě Liborem Vykopalem směr Tychy. Do místa Eura dorazil tým okolo šesté hodiny. Proběhlo ubytování v krásném hotelu Arena, společná večeře a v 8 hodin taktická příprava v konfereční místnosti před úterními zápasy ve skupinách. S ubytováním, obsluhou a celkovou organizací turnaje jsme byli hned první den příjemně překvapeni. Skutečně komfort na úrovni, cítíme oravdu jako reprezentanti.
Den druhý
Po společné snídani v 8 hodin, byl náš tým převezen dvěma busy na oficiální zahájení šampionátu u hotelu Pyramida. Tady jsme se svým týmovým pokřikem postarali o veliký vzruch a zájem několika Polských televizí, ke kterým jsme se museli několikrát vracet a předvést se jim. Petr Weczerek poskytl hned několik rozhovorů. Došlo také na seznámení a přivítání s ostatními účastníky turnaje včetně Slovenských bratrov. Pak už přesun do areálu Paprocany, kde jsme shlédli v 11 hodin dva zápasy našich budoucích soupeřů a pak už jsme šli na věc. V prvním zápase jsme se utkali v 13 hodin s Rakouskem, které ve svém prvním zápase porazilo Polsko II 7:1. Náš tým byl ale nažhaven a výběr našich jižních sousedů nemilosrdně smetl 11:1. Po třičtvrtihodinové přestávce jsme nastoupili k druhému zápasu, kde nás čekala Ukrajina, která ve svém prvním zápase podlehla Německu 4:1. Ukrajina první poločas kousala, ale přesto jsme po půli vedli 2:0 a celý zápas vyhráli 3:0. Po prvním hracím dnu tedy plný počet bodů a semifinále na dosah. Zítra nás čekají v 11 hodin obhájci titulu Německo a v 13 hodin Polsko II. Po náročném dnu následovala regenerace ve welnes centru v hotelovém komplexu - vířivka, sauna, pára atd. Pak společná večeře a v 20 hodin porada týmu, kde byl zhodnocen dnešní den, vyřčeny dosavadní pokuty v týmu pokladníkem Liborem Vykopalem a dány pokyny na následující den. Po prvním dnu máme bohužel několik zraněných, ale snad se dají dohromady dosavadní marodi, kteří si ještě na turnaji nekopli. Je zapotřebí dodat, že tým skvěle připravují a koučují Josef Zoser a Viktor Liška.
Fotky z prvních dvou dní najdete na https://klekeeviktor.rajce.idnes.cz/Euro_2012
Den třetí
Ráno podobný scénař jako včera. Společná snídaně v 8 hodin, dnes odjezd v 10 hodin opět do areálu Paprocany, kde nás čekaly poslední dva zápasy ve skupině. Nejprve v 11 hodin obhájci titulu z minulého a prvního Eura Němci. Věděli jsme, že nás čeká zatím nejtěžší soupeř. Bohužel jsme nezachytili začátek zápasu a náběhy německých hráčů a prohrávali jsme 1:0. Poté jsme se však zvedli a převzali otěže zápasu a kontrolovali hru. Vyrovnat se nám podařilo ještě v první půli, kdy Pavel Svoboda přímo z rohu nastřelil špatné postaveného soupeřova hráče u bližší tyče. Ve druhé půli jsme přidali ještě další dvě branky, když nejprve MIlan Brandejs dával vítězný gól na 2:1 a závěrečný opět náš špílmachr Pavel Svoboda nechytatelnou bombou z pravé strany na konečných 3:1 ve vyhecovaném a ostrém souboji, v rukavičkách se rozhodně nehrálo i když soupeř často filmoval, rozčiloval se a nemohl snést naši převahu. V tomto zápase odpočíval Venca Vokáč, kterého na levém beku nahradil Tom Koryčánek a Aleš Salibor, kterého v bráně vystřídal uzdravený Čechíno Pepa Hutěčka a celý den vynechal Honza Jílek, který už vynechal včerejší druhé utkání. Od počátku turnaje zatím bohužel chybí Tom Pintér. Jelikož jsme již měli jisté semifinále, tak do druhého dne zasáhli i další hráči, a to včetně trenérů Pepika Zosera a Viktora Lišky (který ač všechno spískal si v mistráku před soustředěním V Ústí pochroumal vazy v koleně), aby si všichni kopli. Navíc Lukáše Halatu nahradil Venca Vokáč. Náš poslední soupeř ve skupině Polsko II k zápasu nastoupil v obměněné sestavě a nutno říci že i omlazené. Ani to nás však nezastavilo a sopeře jsme sfoukli 6:2. Zatím jsme sem nenapsali žádné střelce, branek je hodně, takže později, času na psaní reportu zase v tolik náročném programu není. Takže po dvou vítězných pokřicích nahřišti a cigi caga v kabině jsme se přesunuli do Hotelu Arena, převlékli do civilu a vyrazili na objednanou exkurzi do Osvětimi, kde jsme strávili asi dvě hodiny s paní průvodkyní a asi můžu napsat, že to pro nás všechny byl po té fotbalové euforii a radosti opačný extrém, ale je zapotřebí si i takové tragické věci stále připomínat. Pak už nás čekala společná večeře a následně společné setkání s dalšími mužstvy v hlavnim komplexu u Hotelu Pyramida, kde zítra odehrajeme v 13 hodin náš semifinálový zápas s Itálií, která překvapivě porazila zatím nejlepší Slovensko, které zřejmě taktizovalo. Doufáme, že to na tomto hlavním hřišti nebude náš poslední zápas a vychutnám si zde atmosféru finálového zápasu Eura se šťastným koncem. Pokud v semifinále uspějeme, tak se možná rýsuje bratrovražedné finále se Slovenskem. Včera jsem chválil hotel, personál a cekovou organizaci, což trvá, ale přidal bych velkou pochvalu pro našeho maséra Peťulu, který se o nás stará jako o vlastní (ionty, nachystané ovoce v přestávkách - banánky, hrozny a jablíčka, masírování, tejpování atd.). Před semifinále budeme jeho služeb potřebovat, únava a drobná zranění se začínají hromadit. Další fotky jako včera budou ještě přidány. Můžete si o nás zatím přečíst další článek, a to: zlin.cz/503444n-fotbalove-euro-starostu-bravo-cesi
Den čtvrtý
Dnes nás čekal rozhodující zápas turnaje. Po společné snídani v 8 hodin a taktické poradě o půl desáté jsme přesunuli v 11:15 na náš první zápas na hlavním hřišti u Hotelu Pyramida, kde jsme nejprve shlédli souběžně hrající zápasy o umístění mezi Polskem a Rakouskem a Ukrajinou a Slovinskem a pak uý nadešel okamžik pravdy. K našemu zápasu jsme nastupovali v 13:30. Do dnešního zápasu nezasáhli Petr Blokša a zranění Honza Jílek a Petr Weczerek. Poprvé nastoupil do útoku ne zcela uzdraven Tom Pintér. V bráně opět nastoupil Čechíno Pepa Hutěčka, jako náhradník byl připraven Aleš Salibor. K zápasu jsme nastupovali s respektem k soupeři, jelikož jsme měli zprávy od Slovenských kolegů o novém hráči Italského výběru, který měl údajně hrát třetí Italskou ligu a v posledních dvou zápasech ve skupině nastřílel 9 branek. V našem zápasu se ovšem prosadil jen jednou, a to z trestného kopu, kdy dával na 1:0. Jednalo se smolnou branku, která nás ale nepoložila a tak jako s \němci nás spíše nabudila a soupeře jsme opět přehráli. Důležitá byla vyrovnávací branka před koncem poločasu, po které už jsme soupeře k ničemu nepustili. Vyrovnávací branku vstřelil po krásné přihrávce Toma Pintéra do pokutového území Tom Koryčánek. V druhé půli jsme přidali čtyři branky a dali jsme tak Italům bůra. Nejprve zvýšil na 2:1 z trestného kopu před hranicí pokutového území Libor Švardala. Na 3:1 zvyšoval Tom Zvěřina střelou za hranicí pokutového území a na 4:1 po samostatném úniku a přihrávce Pavla Svobody Tom Grégr. Bůra pak završil po uvolnění opět před hranicí pokutového území útočník Míša Štěpánek. Pak už mohly propuknout oslavy a vítězný pokřik.V souběžněhrajícím utkání na druhé ploše porazili Slováci Něměcko 4:0 a čekají nás tak ve finálovém zápase. Při občerstvení po zápase nastal krásný okamžik ,kdy jsme si všichni, tzn. České a Slovenské mužstvo zazpívaliˇobě národní hymny. Byl to silný zážitek nejen pro nás ale i pro ostatní přihlížející týmy. Po regeneraci a večeři se pak tým sešel večer u společného sledování hokeje, kdy jsme úspěšně fandili našim hochům. Všichni doufáme, že ve federálním derby uspěje jak náš tým tak i ten hokejový. Po pátečním finále nás čeká závěrečný ceremoniál a slavnostní zakončení do 20:00.
Den pátý - finálový
Poslední hrací den nás čekal dlouhý čas do úvodního hvizdu, protože začátek finálového zápasu byl stanoven na 17:00, protože před námi ještě probíhaly další zápasy o umístění. Po společné snídani v 8 hodin jsme měli volný program a většina týmu vyrazila na procházku do města a nákupy pro blízké. Po 11 hodině nás mikrobusy převezly do hlavního areálu na malý oběd. Při této příležitosti jsme shlédli dva souběžné zápasy o umístění, a to mezi Polskem a Ukrajinou a Rakouskem a Slovinskem. Po necelé hodince v areálu jsme se přesnuli zpět na náš hotel k relaxaci a odpočinku. V 15:15 se konala poslední taktická porada a 15:45 odjezd za uskutečněním zlatého snu. Po příjezdu jsme stihli konec zápasu o třetí místo mezi Německem a Itálií, které probíhalo od 15 hodiny. Italové vedli, ale Německá mašina těsně před koncem vyrovnala a na řadu tak přišly penalty, v nichž byli úspěšnější a šťastnější Italové. No a pak už přišla na řadu bitva sousedů. Opět jsme byli ve stejné, malé, ale vítězné kabině. Masér Peťula se pěkně zapotil než nás všechny připravil, aby jsme mohli vyběhnout na trávník. K finalovému zápasu nenastoupili Petr Blokša, Zbyněk Král a zraněný Petr Weczerek, naopak nastoupil uzdravený kapitán Honza Jílek. Do brány se tentokrát postavil Aleš Salibor a připraven byl Čechíno Pepa Hutěčka, který Aleše nahradil v závěru zápasu. Slovesnkou reprezentaci přijela podpořit početná výprava fanoušků a fanynek, takže atmosféra finále byla vynikající a měla krásný náboj. Začátek zápasu se samozřejmě neobešel bez slavnostního nástupu a státních hymen obou států. Teď už k samotnému zápasu. Hráli jsem opět svoji hru a byli nebezpeční. V 15 minutě prvního poločasu jsme kopali po faulu na našeho hráče penaltu, kterou bezpečně proměnil Tom Pintér. V první půli jsme přidali další branky, když Pavel Svoboda zvyšoval v 27 minutě na 2:0 a Michal Štěpánek v 30 minutě na 3:0. V poločase jsme si říkali, že ještě není konec a jedeme dál. Bohužel hned v druhé minutě druhého poločasu jsme před naší bránou nepokryli nejvyššího hráče Slováků, následoval faul a nařízený pokutový kop, ve kterém nedal Slovenský hráč Martin Červenka Alešovi šanci a snížil tak na 3:1. Po obdržené brance jsme na chvíli znervózněli a naše hra nebyla ideální. V 8 minutě druhé půle nás ale uklidnil Libor Švardala, který zvýšil na konečných 4:1. Zbytek zápasu jsme již kontrolovali a soupeře kničemu nepustili, naopak jsme mohli skóre ještě navýšit. V závěru se po zákroku na Honzu Jílka kopala ještě penalta, ke které se postavil sám Honza a který sportovně míč neumístil do brány, protože se podle něj nejednalo o faul. Po závěrečném hvizdu mohl vytrysknout gejzír radosti a připraveného šampaňského, které připravil zakladatel týmu Viktor Liška, který v den finále slavil kulaté narozeniny a kterému jsme dali ten nejlepší dárek. Byly nám předány medaile a vítězný pohár, tomu samozřejmě předcházelo vyhlášení umístění všech týmů, nejlepšího střelce, nejlepšího brankáře a nejlepšího hráče turnaje. Nejlepším střelcem byl Polský hráč, brankářem Slovenský hráč a nejlepším hráčem turnaje náš Pavel Svoboda. Nechyběla státní hymna vítězné země, kterou přijel speciálně zazpívat starosta obce a současně předseda Spolku pro obnovu venkova Bělotín Eduard Kavala s pěveckým sborem Ostravské univerzity a nakonec se odzpívala i státní hymna soupeře. Slavení nebralo konce, zaznělo nám i We are the champions a soupeř včetně všech jeho fanoušků nám sportovně pogratuloval, ale povedal nám, že v sobotu nám to pri hokeji vrátia. Došlo na společná fota našeho týmu i společné se Slovenským týmem, s pohárem a po hřisti se projel i vláček utvořený střídavě z hráčů obou týmů. Po oslavách a vítězných pokřicích jsme se přesnuli na malou chvíli na hotel a pak na závěrečný banket v budově u jezera, kde se při občerstvení a hudbě setkaly všechny zúčastněné týmy. Fota a videa z naší vítězné štace budou postupně vložena. Prozatím mediální ohlasy:
www.eurofotbal.cz/ - článek Starostové vyhráli euro
A také finálový dokument: Finálový dokument.pdf (1,4 MB)
Den šestý
V sobotu už nás čekal návrat do vlasti. Po společné snídani a sbalení věcí nás v recepci pozdravil ředitel Hotelu Arena, který nám pogratuloval, potěžkal naši trofej a došlo i na společné foto. Prostřednictvím Petra Weczerka jsme panu řediteli poděkovali za krásné a příjemné prostředí a perfektní servis po celý týden našeho pobytu. Před desátou hodinou jsme naším modrým busem vyrazili směr Ústí, Česká republika. Po cestě se zpívalo a vládla dobrá nálada. Jirka Ulvr a Tom Grégr museli odjet již v pátek ze slavnostního banketu, ale po cestě nám přišla Jirkova sms. Žádný kruhový objezd po naší trase neunikl oslavným kolečkům a Libor s námi pěkně zatočil :-). Ve Frýdku-Místku jsme na busovém nádraží vysadili Lukáše Halatu a Pera Blokšu a na rozloučenou jim vítězně zajásali. Po příjezdu do Ústí následoval nástup na středový kruh hřiště, kde to všechno začalo. Utvořilo se kolečko a naposled mohl zaznít bojový i vítězný pokřik. Po malém občerstvení jsme se všichni dojatí rozloučili a rozjeli do svých domovů, ovšem s tím, že se nevidíme naposled, protože nás čekají další společné aktivity téhle skvělé party.
PS: !!!Mimochodem jedna zajímavost tohoto týmu. V této početné výpravě by jste nenašli ani jednoho kuřáka, což o něčem svědčí!!!
!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!Mistři!!!!!!
Autor reportů: Tom Koryčánek - Díky kluci, jsem rád, že jsem mohl být součástí takového týmu a přispět taky svou troškou.